Literatura baroka, klasicismu a osvícenství: Přehled autorů, děl a hlavních znaků

Enviado por Anónimo y clasificado en Lengua y literatura

Escrito el en checo con un tamaño de 9,39 KB

1. Baroko (17. stol. – pol. 18. stol.)

  • Název: Pochází z portugalského barroco = nepravidelná perla (přeneseně zvláštní, pokřivené).
  • Kontext: Reakce na renesanční rozum a optimismus spojená s hrůzami třicetileté války (1618–1648).
  • Filozofie: Pocit, že člověk je bezmocný a ví málo → útěk k Bohu.
  • Hlavní znaky:
    • Kontrast: Bůh/věčnost vs. člověk/nicota (hřích).
    • Monumentalita: Chrámy mají ohromit pozorovatele a ukázat malost člověka.
    • Témata: Smrt, utrpení, mystika a motiv vanitas (pomíjivost, marnost).
    • Architektura: Zámek Schönbrunn (Vídeň), Invalidovna (Paříž).

Světoví autoři

  • 🇪🇸 Pedro Calderón de la Barca (1600–1681): Nejvýznamnější španělský dramatik.
    • Dílo: Život je sen (filozofická reflexe reality), Zalamejský rychtář.
    • Žánr: Komedie pláště a meče (zápletkové drama).
  • 🇮🇹 Torquato Tasso: Autor duchovního eposu Osvobozený Jeruzalém. Trpěl panickým strachem z kacířství, v jehož důsledku zešílel.
  • 🇬🇧 John Milton: Epos Ztracený ráj (filozofické dílo zachycující biblický příběh Adama a Evy).
  • 🇩🇪 Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen (1622–1676):
    • Dílo: Dobrodružný Simplicius Simplicissimus.
    • Žánr: Pikareskní román (hlavní postava = pícaro/darebák, který putuje společností a odhaluje její prohnilost).
    • Děj: Naivní prosťáček prožívá krutosti třicetileté války.

České baroko (dvě větve)

A) Domácí (katolická) větev – rekatolizace, jezuité

  • Bedřich Bridel (1619–1680): Jezuita, který zemřel při obětavém ošetřování nemocných morem.
    • Dílo: Co Bůh? Člověk? (rozsáhlá meditativní báseň postavená na kontrastu: Bůh jako slunce a vesmír vs. člověk jako pouhý hmyz a červ).
  • Bohuslav Balbín (1621–1688): Vlastenecký historik, psal převážně latinsky.
    • Dílo: Rozprava na obranu jazyka slovanského, obzvláště českého (významná obhajoba češtiny vůči germanizaci).
  • Adam Václav Michna z Otradovic: Jihočeský varhaník a básník.
    • Dílo: Loutna česká (duchovní skladba), světoznámá píseň Chtíc, aby spal (z kancionálu Česká mariánská muzika).
  • Antonín Koniáš (1691–1760): Jezuitský kazatel a cenzor.
    • Dílo: Klíč (seznam zakázaných a kacířských knih určených ke konfiskaci a pálení).

B) Exulantská (nekatolická) větev

  • Jan Amos Komenský (1592–1670): Poslední biskup Jednoty bratrské, pedagog světového významu známý jako „Učitel národů“. Život v exilu: polské Lešno (požár archivu), Anglie, Švédsko a nizozemský Amsterdam.
    • Filozofická a náboženská díla:
      • Labyrint světa a ráj srdce (1623): Slavná alegorie světa.
        • Postavy: Poutník (autor) a jeho průvodci Všezvěd Všudybud (zosobnění lidské zvědavosti) a Mámení.
        • Symboly: Uzda všetečnosti (poutník je násilím tažen do světa) a brýle mámení (zkreslují realitu – to hnusné činí zdánlivě hezkým; nasazeny křivě, poutník proto koutkem oka vidí skutečnou pravdu).
        • Pointa: Zklamání z marnosti a chaosu světa, útěk z labyrintu do „ráje vlastního srdce“ (spojení s Bohem).
      • Kšaft umírající matky Jednoty bratrské: Závěť a duchovní odkaz zanikající církve vyjadřující víru v budoucí svobodu národa (reakce na vestfálský mír roku 1648, který ukončil naděje na návrat exulantů).
    • Pedagogická díla:
      • Velká didaktika: Shrnutí zásad moderního vyučování (od jednoduchého ke složitému, systematismus, názornost).
      • Orbis pictus (1658): První obrázková jazyková učebnice („Svět v obrazech“), psaná ve čtyřech jazycích.
      • Škola hrou (Schola ludus): Prosazování výuky záživnou formou bez mechanického biflování (současně však uznával tělesné tresty za kázeňské přestupky).

2. Klasicismus (2. pol. 17. stol.)

  • Původ: Francie za vlády absolutistického monarchy Ludvíka XIV. („Král Slunce“).
  • Filozofie: Racionalismus (René Descartes: „Myslím, tedy jsem“). Důraz na rozum, který stojí nad citem.
  • Hlavní znaky:
    • Pravidelnost, přísný řád a návrat k antickým vzorům.
    • Zásada tří jednot (v dramatu): Jednota místa (odehrává se v jednom prostoru), času (maximální rozsah 24 hodin) a děje (jediná dějová linie bez odboček).
    • Alexandrín: Dvanácti- až třináctislabičný rýmovaný verš s pevnou cézurou.
  • Ústřední konflikt: Povinnost a společenská čest vítězí nad osobním citem a láskou.

Žánrové dělení (striktně oddělené žánry)

  1. Vysoké žánry (tragédie, epos): Zachycují urozené postavy (králové, šlechta) a řeší vznešená celospolečenská témata.
    • Pierre Corneille: Cid (drama rozpolcenosti mezi milostným vztahem a rodovou ctí).
    • Jean Racine: Faidra (hluboká psychologická tragédie ničivé milostné vášně a egoismu).
  2. Nízké žánry (komedie, bajka, satira): Postavy pocházejí z měšťanských a lidových vrstev; zaměřují se na kritiku lidských nectností.
    • Molière (vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin): Geniální francouzský herec a dramatik, zkolaboval přímo na jevišti.
      • Lakomec: Postava chorobného lichváře Harpagona, který pro peníze neváhá obětovat rodinné štěstí svých dětí.
      • Tartuffe: Odvážná kritika náboženského pokrytectví a svatouškovství.
      • Misantrop: Postava Alcesta, který hluboce pohrdá společenskou přetvářkou a lží.
    • Jean de La Fontaine: Bajky (soubor 12 knih; zvířata jednají jako lidé, alegorická kritika dvorských poměrů inspirovaná Ezopem).
    • Carlo Goldoni (Itálie): Reformátor italského divadla (odstranil improvizované masky commedia dell'arte a vtiskl postavám plnohodnotný psychologický charakter).
      • Dílo: Sluha dvou pánů, Poprask na laguně.

3. Osvícenství (18. stol.)

  • Kontext: Společenský vzestup měšťanstva, počátky průmyslové revoluce a tzv. „kult rozumu“.
  • Cíl: Odmítnutí církevního dogmatismu, absolutistické zvůle a předsudků prostřednictvím vědeckého poznání a všeobecného vzdělání.
  • Zásadní projekt: Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel (1751–1772, 17 svazků textu) – monumentální souhrn veškerého tehdejšího vědění; hlavním organizátorem byl Denis Diderot.

Významní osvícenští autoři

  • 🇫🇷 Denis Diderot:
    • Dílo: Jeptiška (psychologický román v dopisech, kritizující nucený vstup mladých dívek do kláštera).
  • 🇫🇷 Voltaire: Filozof, historik a nesmlouvavý bojovník za lidskou toleranci a svobodu slova.
    • Dílo: Candide neboli Optimismus (satirický filozofický román zesměšňující naivní představu, že žijeme v „nejlepším ze všech možných světů“).
  • 🇫🇷 Charles Louis Montesquieu:
    • Dílo: Perské listy (společenská a politická satira nahlížející na soudobou francouzskou společnost očima perských cestovatelů).
  • 🇬🇧 Daniel Defoe:
    • Dílo: Robinson Crusoe (dobrodružný román oslavující lidskou píli, praktický rozum, vynalézavost a individualismus při přežití v divočině).
  • 🇬🇧 Jonathan Swift:
    • Dílo: Gulliverovy cesty (čtyřdílný utopický a alegorický cestopis přinášející ostrou satiru na anglické zřízení, politické praktiky a lidskou malost; setkání s trpaslíky i obry).

Entradas relacionadas: